Jak se zhodnocují peníze
O EDBUSY
a dalších možnostech zhodnocování peněz
Na českém finančním trhu se objevil fenomén EDBUSY. Jakoby bohatým bral a chudým dával, takovou vyvolal reakci. Jenže žijeme v jedenadvacátém století a na středověké pohádky není čas. Dnes existují i jiné zdroje zhodnocování než sprosté loupeže a lidé se už nespokojí s kusem sukna naměřeného od dubu do dubu. Všichni chtějí peníze. Hodně peněz a ještě víc peněz a zároveň mají z těch peněz strach. A strach? To je ničivá síla!
Projevuje se to v internetových diskusích kolem EDBUSY. Nesmiřitelné odsudky plné zášti v nich spřádají především lidé nevědomí, lidé závistiví a lidé zbabělí, kteří jsou pudově vybaveni nezměrným úsilím ničit vše neznámé, poněvadž neznámé v nich probouzí strach. Ve své nevědomosti se posilují barvitými dohady a sami, aby si dodali ještě víc odvahy, ty dohady přiživují. Jedním z nesoudných kritiků je také pan redaktor Smetana z MF DNES.
Novodobé pohádky čerpají z reálného světa. Jednu takovou zfilmovali Američané. Nazvali ji Duk & Duk a hlavní roli v ní vytvořil Eddy Murphy. Děj se odehrává v prostředí kolem plodinové burzy a jde o to, že bohatí bratři Dukové, zakladatelé burzy, chtějí pomocí nekale získaných informací realizovat velký obchod s kalifornskou pomerančovou šťávou, což jim důvtipný Eddy Murphy překazí. Zapamatujeme si, že zdrojem zhodnocení účelové investice obou bratrů se měl stát zemědělský produkt (tedy komodita) a že makléři, kteří tuto transakci měli provést, měli být odměněni jedním procentem z objemu obchodu.
Obchodování na burze se teprve po listopadu 1989 stalo živým tématem i mezi našimi lidmi a přesto, že už má za sebou více než desetiletou moderní historii, zůstává toto téma obestřeno nejasnostmi, protože burza není přístupná všem a také proto, že mnoha našim lidem chybí v tomto směru vzdělání. Ale máme tu organizaci CYRRUS. Ta je akreditovaná a tudíž způsobilá obchodovat na burzách nejen v Praze, ale i v Polsku, Maďarsku a Německu. Pokud se společností CYRRUS uzavřete příslušnou smlouvu a otevřete u ní účelové konto (k tomu je zapotřebí nejméně 250 tisíc korun nebo 15 tisíc eur), je vám přidělen osobní makléř a můžete začít obchodovat. Odpovědnost za každou transakci nese klient, který řídí svého makléře. Makléřovou odměnou je vždy jedno procento z realizované transakce (tj. jedno procento z objemu nákupu a opět jedno procento z objemu prodeje, a to bez ohledu na to, zda v konečném výsledku transakce končí ziskem nebo ztrátou).
Z toho vyplývá, že obě společnosti – filmová Duk & Duk i náš CYRRUS – pracují stejným způsobem. Rozdíl je jen v tom, že Američané mají o poznání víc peněz než my.
Jak tuto skutečnost překonává náš CYRRUS? Máte na kontě 250 tisíc korun, ale na burze se nedá obchodovat se sumou menší než jeden milion korun. Avšak i přesto můžete svému makléři dát pokyn, aby vaším jménem nakoupil například akcie ČEZ za pouhých 100 tisíc korun! Ten zbytek (900 tisíc do jednoho milionu) CYRRUS „dorovná“. Má na to dvě cesty. Buď ten balík pohotově naplní shodnými příkazy jiných klientů anebo klientovi „půjčí“ ne zřídka za pomoci „investora“, tedy spolupracující banky.
Zapamatujeme si, že CYRRUS je zprostředkovatelem, který spolupracuje s investorem.
Obchodování na burze je obestřeno mnoha mýty typu jedna paní povídala. Nejčastěji je vytvářejí lidé, kteří nejsou zrovna zdatnými obchodníky, ale snobové, kteří mají dost prostředků na to, aby se na burzu dostali. Byl jsem účastníkem jednání, během kterého jeden muž radil své přítelkyni, aby v rámci bankovní služby předisponovala svoje prostředky z jednoho do jiného fondu. Podle mého soudu jí neradil dobře, proto jsem do jejich debaty vstoupil se svým názorem. Podráždil jsem toho ješitného kohouta tak, že z něho vyjelo, abych
se nestaral, že on má zkušeností dost, „vždyť on už dokonce jednou na burze přišel o celé tři miliony korun!“ Tak to děkuji pěkně…
Mnohem rozumnější je zeptat se makléře CYRRUSU, jakých výsledků jejich klienti dosahují. Odpověď je zajímavá. Klienti, kteří se burzovním obchodům skutečně věnují, dosahují zisků na úrovni několika desítek procent za rok, ne zřídka mezi 40 až 60 procenty. Zaznamenali však už i tzv. „lauf“, kdy klient dosáhl zhodnocení na úrovni 100 procent za rok.
Zapamatujeme si, že v České republice lze dosáhnout v průběhu roku i velmi vysokého zhodnocení finančních zdrojů, a to na úrovni několika desítek procent.
V souladu s tím, jak se naše ekonomika otevírá světu, setkává se český člověk s informacemi o různých zdrojích zhodnocování finančních prostředků a je jen na něm, aby si vybral a zvolil ten produkt či způsob, který mu vyhovuje. Ta volba nezávisí pouze na finanční situaci rodiny, potažmo ekonomických možnostech živnosti či soukromé firmy. Ona závisí také na mentalitě dotyčného člověka a v neposlední řadě na úrovni jeho ekonomického vzdělání.
Vzhledem k tomu, že náš bankovní sektor není vůči klientům zrovna vstřícný, hledají lidé nové možnosti, jak uspokojit své ekonomické potřeby. V jejich výčtu nutno začít u dříve velmi populárního stavebního spoření, pak lze pokračovat třeba přes dluhopisy a různé limitované vklady, dále investiční fondy a skončit třeba u hypotečních úvěrů. Ale ani tato nabídka, jak se zdá, nevystihuje všechny představy a potřeby klientely.
Lidé si postupně uvědomují, že rodinný rozpočet je nutno spravovat jako citlivou ekonomickou bázi, která má rodinu zabezpečovat dlouhodobě a perspektivně.
Za této situace vstupuje na český trh polská m-BANK se svým know how, které jí dovoluje nezatěžovat své klienty nemorálními poplatky a již při sjednávání smlouvy doporučuje, aby si klient založil hned dvě konta, provozní MKONTO a spořící EMAX-konto s příznivým úročením s tím, že převody peněz mezi těmito dvěma účty jsou bez poplatků. S moderními službami přichází i britský globálně působící bankovní gigant HSBC, jeho služby však nepostrádají určitou exkluzivitu, takže jeho klientelu netvoří lidé, kteří nosí výplatu v peněžence nebo po kapsách.
Všechno kolem nás graduje. Obchod s akciemi se pomalu stává „drobnou“ záležitostí, náš miliardář Kellner opouští ropu a objevuje na Sibiři kovy, světu se otevírá Indie a Čína kde se zdrojem zhodnocování financí stávají rozsáhlé developerské aktivity zaměřené na rozvoj energetiky, rozvodných sítí, komunikací a zpracovatelského průmyslu, nové bojiště světové ekonomiky představuje ropa pod severním pólem. V tomto kvasu jde o zisky v řádech mnohem vyšších než jsou desítky procent ročně. A chtě nechtě, musí lidstvo vydělávat i na kosmický výzkum a ve svém důsledku i na kosmickém výzkumu samotném…
Doba stále zrychluje a bez jakékoli nadsázky lze říct, že pomocí internetu jako globálního média lze uskutečnit jakýkoli obchod z kteréhokoli místa na kterémkoli místě na světě. Jen jde o to, zda na takové transakce stačí deset či sto tisíc anebo milion či desítky nebo stovky milionů, případně nějaká ta miliarda, a lze si vybrat, zda půjde o investici do ropy, drahokamů řepky olejné či rýže anebo do akcií v Dubaji, případně do jiných aktivit, které nabízí Dálný východ v čele s Indií a Čínou.
Pokud bychom si odskočili do mimobankovního sektoru, například do pojišťovnictví, zcela jistě bychom se setkali se jménem Životní pojišťovny AVIVA, dalšího globálně působícího britského giganta. Tato nejstarší pojišťovna na světě (od r. 1696) je známá i v České republi-
ce. Profiluje se jako jednička v investičním životním pojištění a v tomto oboru po zásluze získala významná ocenění z úrovně EU i OSN za mezinárodní diverzitní programy důležité pro řešení problematiky sociálních jistot lidí v různých částech světa. Je to velmi inovativní pojišťovna, která kromě sofistikovaných nabídek ochranných (různých připojištění), nabízí stejně promyšlené možnosti zhodnocování vkladů svých klientů prostřednictvím sedmnácti tzv. programů investování, z nichž nejvýkonnější je program strategický, který vykazuje průměrný roční výkon +17,26 procenta! Samozřejmě, že výkony programů investování AVIVA závisí na tom, jak pulsuje národní, evropská a potažmo světová ekonomika, ale v neposlední řadě i na tom, z jakého portfolia se skládají. A poněvadž se AVIVA chce trvale držet na prvním místě mezi pojišťovnami působícími na českém finančním trhu, uzavřela exkluzivní smlouvu s Raphaelem Kassin´sem, mezinárodně uznávaným makléřem. To proto, že jím obhospodařovaná portfolia dosahují o 10 až 20 procent vyšších výkonů než nejvýkonnější portfolia konkurenční. Raphael Kassin´s byl letos hostem Ekonomického magazínu na ČT 2, kde na toto téma poskytl exkluzivní rozhovor.
Avšak zpět k EDBUSY. Kdo bere v potaz potřeby malého českého člověka, tomu hrabe. S tímto puncem pochybností se internetoví diskutéři a někteří novináři vrhli na EDBUSY. Odpověď na otázku proč se tak stalo není jednoznačná. Důležitou roli zcela jistě sehrála obecně vysoká ekonomická negramotnost podstatné části naší populace se kterou jde ruku v ruce nedůvěra ve vše nové a neznámé. Nemalou roli tu sehrál i šok, že někdo malému českému človíčkovi nabízí velmi efektivní službu překvapivě sloužící jeho prospěchu. Najednou, v duchu úsloví, že peníze dělají peníze a že se peníze musí otáčet, mohou na tuto možnost dosáhnout i obyčejní lidé, třebas by to byla špatně placená pokladní ze supermarketu. To samozřejmě může oslabit trh s půjčkami, ať už bankovními či nebankovními, takže se nabízí i úvaha o tom, že se na útocích proti EDBUSY podílejí tyto konkurenční kruhy. A jestliže v České republice není problém poslat kohokoli do zničujícího konkurzu, proč by mělo být složité, aby byly v rámci „vyšetřování“ obstaveny účty EDBUSY a tím ztížena či dokonce znemožněna činnost této brněnské akciové společnosti?
Tak jak to vlastně je? Jsou v EDBUSY čarodějové nebo podvodníci? EDBUSY od vás příjme úplatu 9 520 Kč za smluvně objednanou službu a podobně jako to dělá CYRRUS ji sama anebo ve spolupráci se svým investorem dorovná na jeden milion korun. Přibližně za rok ho zhodnotí tak, aby vám na konci tohoto roku mohla začít vyplácet rentu ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to po dobu 13 let. Jinými slovy, od začátku druhého roku od podpisu smlouvy do konce téhož roku vám EDBUSY postupně vyplatí 60 000 Kč (tj. 6 procent z jednoho milionu) a stejně tak pokračuje po dobu dalších dvanácti let. Celkem tak získáte 780 tisíc korun.
Můžete využít i druhou možnost. Zaplatíte 3x 9 520 Kč (tedy balíček 2+1), nemusíte však brát tři renty, ale jednorázovou hotovost ve výši 800 tisíc korun. Tuto sumu uhradí EDBUSY za vás z těch dvou nevyplácených rent, proto nic nedlužíte a nic nesplácíte.
Pokud zapojíte zdravý selský rozum zjistíte, že tu nejde o čáry máry, ale o docela realistický model zhodnocování finančních prostředků, který využívá obecně známých a zde výše popsaných praktik. Jenže v případě EDBUSY je významná část dosahovaného efektu vstřícně k dispozici obyčejným lidem, což je velmi neobvyklé a z toho ten strach, co je za tím. A jakpak by ne, když malého českého člověka pořád někdo dojí – majitelé bytových domů zvyšují nájmy, dodavatelé energií zvyšují ceny, finanční úřady a další státní instituce uvalují nové a nové dávky, rostou ceny potravin i lékařské péče… Nově například máme státu platit 10 tisíc korun při prodeji ojetého automobilu druhé osobě anebo 50 tisíc korun za to, budete-li mít svého psa na vodítku delším než 120 cm. V této souvislosti už se proslýchá, že minist
Langer zadal výrobu metrů falešně ocejchovaných tak, aby při policejní kontrole 120 cm nebylo 120 cm, ale o pár centimetrů víc, protože je nutno naplnit vyjezenou státní kasu.
Už není co dodávat. Vše, co jsem tu napsal se dá ověřit buď prostřednictvím internetu anebo osobní návštěvou ve jmenovaných institucích.
* *
*
Jak plyne čas, kauzy se vyvíjejí i rozvíjejí a díky novinářům i košatí. Tímto procesem prochází i světová finanční krize, která z USA přeskočila do Evropy a zasáhla i Dálný východ. Česká republika je v tomto historicky významném kvasu „opět“ jaksi na okraji či dokonce stranou – tentokrát však bohu dík, protože stále ještě máme autonomní měnu a nejsme členy Eurozuóny…
I přesto není naše ekonomika zcela imuní a z hlediska naší polemiky Edbusy versus možnosti zhodnocování financí, pootevřela se vrátka bankovního světa a my nahlédli dovnitř.
* *
*
(Volné pokračování stati
O EDBUSY a dalších možnostech zhodnocování peněz.)
Současné ekonomické zpravodajství a publicistika vnesla paprsek světla do světa bank. Mám na mysli vyjádření mluvčích a představitelů Komerční banky, banky ČSOB a České spořitelny, když přiznali, že investovali na Islandu, kterému dnes hrozí státní bankrot, pokud mu masivní finanční injekcí nepomůže Rusko, když EU to odmítla.
Na vyjádřeních z výše jmenovaných českých bank je pozoruhodné především to, že n a h l a s potvrdila, že banky s penězi svých klientů obchodují. Jak? Bez vědomí anebo se souhlasem klientů?! (Tady nepomůže obecné tvrzení, že „to SE přece ví, že banky s našimi penězi kšeftují!“)
Další pozoruhodnost se skrývá za slovy: „Ale tyto investice, i kdyby způsobily ztráty, n e o h r o z í hospodaření bank.“ Jinými slovy, banky (zcela samozřejmě) kalkulují s tím, že ne každý obchod vyjde.
K tomu malá vsuvka: Mezi finančníky „platí“, že vyjdou-li tři z pěti obchodů, je to dobré. Je to dobré i tehdy, když vyjdou čtyři obchody ze sedmi, ale nesmí to být naopak, protože to by bylo velice zlé. A to všechno, samozřejmě, při respektování zásady levně koupit, draho prodat.
Tolik na okraj ekonomického zpravodajství posledních dnů.
Nyní na okraj díla pana redaktora Smetany z MF DNES.
Pan Smetana se pokusil vypočítat na jaká astronomická procenta by musela Edbusy zhodnocovat, aby mohla vyplácet „neuvěřitelné“ renty a nevratné půjčky. Nepodařilo se mu to, protože ignoroval faktor času (13 let u renty a podobně 2x renty u nevratné půjčky) a zamotal se do - pro něho - paradoxního poměru 9520Kč proti 780 000 Kč. Pan Smetana si totiž neuvědomuje, že renta = pouhých 6 % z 1 milionu ročně s tím, že kapitál vložený do transakce po všechna ta léta pracuje ve prospěch klienta a dalších zůčastněných.
Podívejme se však páně Smetanovýma očima na banky.
My nevíme na kolik procent v nich shromážděný kapitál skutečně zhodnocují (banky drží všechno pod pokličkou) - pouze dovozujeme, že zcela jistě zhodnocují na nejvyšší možnou míru. Pochopitelně. A pak si uvědomme, jak výsledky své hospodářské činnosti banky rozdělují a distribuují.
<!--[if !supportLists]-->1. <!--[endif]-->Banky mají drahou obchodní službu = mají rozsáhlé sítě luxusních „kamenných“ poboček a za přepážkami nadprůměrně placené obchodní zástupce a finanční poradce, kteří neberou státem deklarovaných 23 000 Kč měsíčně, ale mnohem víc.
<!--[if !supportLists]-->2. <!--[endif]-->Banky vyplácejí obrovské částky na odměnách svým vedoucím a vrcholovým manažerům a dividendy svým akcionářům. (Kdo jsou akcionáři bank? Obrovské národní a nadnárodní kolosy a jejich dividendy tomu odpovídají.)
<!--[if !supportLists]-->3. <!--[endif]-->Banky platí velmi drahé pojistné, protože je jejich povinností chránit jednak některé investice a jednak své obchodní aktivity.
<!--[if !supportLists]-->4. <!--[endif]-->Banky jsou povinny ze zákona vytvářet nemalé rezervní a rizikové fondy.
<!--[if !supportLists]-->5. <!--[endif]-->Potom se nedivme, že svým klientům vyplácejí na úrocích v nejlepším případě 3,5 % p.a.
Když to všechno bankám sečteme, dojdeme k závěru, že musí peníze, s nimiž hospodaří, zhodnocovat na více desítek procent ročně, jinak by nemohly existovat.
A pak je tu ona pověstná třešnička na dortu:
Banky p o t ř e b u j í přísun „čerstvých“ peněz. Potřebují „nové“ peníze (to je terminus technicus) kvůli zachování likvidity. Proto vymýšlí nejrůznější reklamní triky, aby přesvědčily nositele kupní síly - občany - aby své peníze vkládali právě k nim a ne ke konkurenci!!!
Jen pod tímto tlakem se pak mohou objevovat reklamy slibující 6,6 % procenta za dva roky! Kolik to je? No přece 3,3 % p.a.!!! Banky nedají a nedají víc...
To je halt bankovní služba. To ostatní je obchod a lidé, bohužel, většinou tyto dvě zcela odlišné roviny nerozlišují.
Takže aktuální otázka Smetanovského typu zní: Nebudují banky náhodou letadla či pyramidy(?), když pořád nahánějí ke svým přepážkám nové a nové klienty?
Dále, obecně se ví, že lépe než banky zhodnocují vklady klientů pojišťovny.
Pojišťovna AVIVA nyní přišla s produktem AVIVA Royal, v jehož rámci g a r a n t u j e v nejhorším případě stoprocentní návratnost vkladu (ten je nejméně 75 000 Kč jednorázově, horní hranice není stanovena) a slibuje zhodnocování až 12,5 % ročně, čili až 75 % za šest let, protože AVIVA Royal je smlouva na šest let podobně jako například stavební spoření.
Produkt AVIVA Royal uvedl konkurenci do zmatku dvěma svými parametry. Za prvé tím, že garantuje návratnost vkladu v plné výši. A za druhé tím, že předkládá reálnou možnost zhodnocení až 12,5 % ročně (= 75 % za celý cyklus). Bližší na www.aviva-royal.cz.
Z toho všeho vyplývá, že hranice 3,5 % (na níž de facto postavil svoji konstrukci pan redaktor Smetana), není nepřekonatelná a že se může stát jen nevalným nástrojem v rukách pomlouvačů.
Pokud jde o Edbusy, všechno je stejné a nebo velmi podobné jako u bank, jen distribuce nadhodnoty je jiná — vstřícná vůči klientům — a kromě jiného je rozdíl i v tom, že Edbusy používá nejlevnější typ obchodní sítě....
— k o n e c —